opočěný adj., též opučěný; k opoka
opukový: ukázal jim opoczenu skálu OtcE 137b (opuczenu ~A, opuczynu ~C, opukovú ~D, opočnú ~B). – Srov. opočný
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
opoč(ě)ný, opočný, opočěný, opučěný adj. = kamenitý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.