1. [o území, sídle ap.] pustý, zpustlý, zvl. zbavený obyvatel, majetku ap.; [následkem pohromy ap.] zpustošený: my sme nalezli královstvie tak opuſſtiene, že jednoho hradu nenalezli sme svobodného KarŽivA 356 desolatum; učiním zemi pustú a opuſſtienu BiblOl Ez 6,14 (~Pad, ~Praž, zbavenú, točíš ot dobrého plodu ~Lit) destitutam; že dědina jeho opuſſtiena jest netbáním rataje lénieho GuallCtnostM 39a agros…destructos; svět tak opuſſtieny od potopy BelB 20b exorbatus; že s opuſſtieneho města a ovšem spáleného dielec zdí kázal obořiti Budyš 15a desertae; neboť jest byl hrad velmi opuštěn a mnoho na něm jest opravovati ListářRožmb 2,4 (1438); depopulatus opuſſtien SlovKlem 41a. – Srov. opustělý 1
2. zpustlý, zanedbaný: vox clamantis… in deserto na opustyenem světě, quippe mundi huius HusBetl 2,106; v tom lidu nevědomém a opuſſtienem ChelčPost 83a; linquens opuſſtieny SlovKlem 60b
3. ot koho, čeho, v čem opuštěný někým n. něčím, zbavený něčí společnosti n. nějaké vlastnosti; [o člověku] odloučený od někoho: ižádný sě neraduj nad mnú vdovú a opuſſczenu od mnohých BiblDrážď Bar 4,12 (~Ol, ~Pad, ~Praž) desolatam; mnozí synové opuſſtiene BiblOl G 4,27 (var. v. opustělý²) desertae; ješto [moudrý] opuſſtien jest v múdrosti své BurleyMudrC 189b quem sapientia deserit zrazený svou moudrostí; všie ctnosti prázdní a opuẛtieni stojie [nehodní kněží] na miestě svatém HusVýklB 117b; jiní wopuſſtieni od ducha svatého a lásky a živé viery boží ChelčArc 61a; lid slepý, od boha opuſſtieny RokPostB 403
4. [o člověku] opuštěný, ponechaný bez pomoci a ochrany, osamocený: neviděl sem pravého opuſczena ŽaltKlem 36,25 (~Kap, BiblOl, ~Lit, ~Pad, pod. ~Praž, otstúpena ŽaltWittb, ~Pod, BiblDrážď) derelictum; desolata opuſſtiena VýklKruml 312b (1 T 5,5: kteráž pak pravá vdova jest a osamělá, jměj naději v bozě BiblOl, ~Lit, ~Pad, ~Praž, zámutná ~Drážď); opuſſtieni jsúce a nazí bez oděnie božieho ChelčBoj 385a; hořal [Kristus na kříži] ohněm slitování k své milé matce, vida ji tak opuſſtienau a žalostivou RokPostK 154b; že sem vždycky podlé této země…činil, …proto sem velice opuštěn, že jediný sám v této zemi pokoje jmieti nemohu ArchČ 6,189 (1479)
5. opomenutý, ponechaný stranou; [o části sdělení] vypuštěný, vynechaný; [o povinnosti ap.] zanedbaný n. zanedbávaný, nevykonávaný: že jest to dávnie a opuſſṫená věc byla o jeho [sv. Pavla] počátcě i o jeho dokonání OtcB 147b omissa; zachoval jest [Joziáš] hod velikonoční a opuſſċeny mnoho časóv sám jest jej slavil ProlBiblK 21b (1 ad So: ~L, BiblPad, intermissa opuſſtiene, s. oběti VýklKruml 200b); penitencia obmissa pokánie opuſtene Slov KapPraž A 73/5,307a; já [překladatel]…, jehožto pilnost byla jest opuẛtiene opiečiti, zkřivené opraviti BiblPad Pror. 3 ad Job (opuščenie ProlBiblK, ~L) omissa (zpodst.); omissa repetere opuſſtiene naplniti vel doplniti VýklKruml 91a (Pror. 3 ad Job; zpodst.); obmissus opuſſtien SlovKlem 68a; ║ nepřižneš [při žních] až do samé země, ani opuſſtiene klasy budeš zbierati BiblCard Lv 19,9 (~Ol, ~Lit, otpuščené ~MuzSZ, zóstávajících klasóv ~Pad, kteříž se utrúsí ~Praž) remanentes ženci zanechané