opokový adj., dolož. jen opukový; k opoka
skalní, zvl. opukový, z opuky jsoucí: ukáza jim [poustevník pocestným] opukowu skálu OtcD 82b (var. v. opočěný). petram; své mrtvé tělo dal jest [Kristus] v opukowem hrobě pochovati BelA 155b (~B, ~C, ~D); in preruptis silicibus, id est…excelsis saxis u vysokých skalách, …v rozsědlinách opukowych VýklKruml 103a (Job 39,28: var. v. opočný). – Srov. opočný
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
opuka, opukový v. opoka, opokový
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
opokový, opukový adj. kamenitý, skalnatý; skalní, ve skále
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
opuka; opukový v. opuka;
opukový Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
opukový, opokový adj. = kamenitý, skalnatý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.