opustělý adj., též opuštělý; k opustěti
1. [o sídle, zemi] zpustlý, pustý, zvl. zpustošený: učiním tě [horu Seir] opuſtyeluu a pustú, města tvá zkazím a ty pusta budeš BiblDrážď Ez 35,3 (opuſſtielu ~Ol, opuštěnú ~Lit, ~Praž, zpuštěnú ~Pad) desolatum atque desertum; všeliká města opuščena jsú a nebydlí v nich člověk. Ale ty, opuſtyelee [město], co učiníš BiblDrážď Jr 4,30 (opuſtytelee Pror, opustilé BiblOl, opuštilé ~LitTřeb, popleněné, ~Lit pohubená ~Praž, jsúc pohubena ~Pad) vastata zpustošené; zem tvá nebude vzývána viece opuſſtiela… a v zemi v tvé bydleno bude BiblOl Is 62,4 (~LitTřeb, opuščená Pror, osamělá BiblLit, zpustilá ~Pad, pustá ~Praž) desolata; městóm opuſtiel̇ym BiblBosk Ez 36,4 (opuštěným ~Ol a ost.) derelictis; Opuſtyely Jerusaleme AlbRájA 68b (opuſſtyely ~K) deserta
2. [o člověku] opuštěný, osamělý: více synuov má opuſſtělá než ta, kteráž má muže JakPost 36b (srov. G 4,27 desertae: mnozí synové opuštěné BiblOl, ~Pad, osamělé ~Praž, pusté EvOl, BiblDrážď, opustilé, zpustilé VýklKruml)
Srov. opustilý, opuščený