opustitel, -e m.; k opustiti
zpustlík, člověk svou svévolností bezohledný k jiným: učini [Juda] obět na opuſtytele ComestC 262b (~K, ~S; 1 Mach 7,24: var. v. opustilý 3) in viros desertores; desertor opuſſczitel SlovOstřS 73. – Srov. opustilý 3
Srov. desertores netbalí…, sed melius zpustili VýklKruml 146b