opustiti sě², -šču, -stí pf. (ipf. opúščěti sě); k opustiti²
1. [o rukou] spustit se, svěsit se, klesnout: pohubenie od hospodina přijde, a protož všeliciej rucě sě opuſtyta BiblDrážď Is 13,7 (Pror, BiblLit, ~Praž, opuštěny budú vel opuſtita sě VýklKruml, budú rozpuštěny BiblPad, oslabie sě MamUKA) dissolventur
2. [o vojsku] kam pustit se, vyrazit: když na cestě zvěděli [„železní páni“] od strážných, že táhne Žižka k Sudoměři, opustili se po nich ztiežně ti všickni houfové LetKřižA 60 ed.
Srov. opustiti², pustiti sě