orník, -a/-u m.; k orný
tažné zvíře (kůň n. vůl) určené k těžké práci, zvl. k orbě, tahoun: ornik curista…, ambulator mimochodník KlarGlosA 516 (De bestiis; ~B); curista ornyk SlovNom 70a; currista ornik SlovVodň 49b; curista Ornik SlovVeleš 93a. – Srov. orný 2