osázěný adj.; k osázěti
1. [o meznících] vysázený: přikázali [páni] častojmenovaným stranám, aby mimo ty mezníky již osazené (m. osázené?)… ižádnú věcí neosazovali ke škodě Janovi ArchČ 15,553 (1457; srov. sázenie mezníkuov t.). – Srov. osaditi 1, osázěti 2
2. [o pozemku] čím [rostlinami] osázený, posázený: spatří li kto ve spaní, že by dosáhl země nově štěpy oſazene, užitečné BřezSnářM 92b (pod. ~S) consitam. – Srov. osázěti 3, osaźený 1
Ad 2: za lat. consitus stč. též sázěný