1. [při cestování] zastávka, zvl. přes noc, nocleh, přenocování: šel jest pak Tobias… a ostal jest prvním oſtanim podlé potoka Tigris TobU 140b' (Tob 6,1: zóstaním BiblPad, nocleh ~Ol, ~Lit, pod. ~Praž) mansione. – Srov. ostati I/1

2. čeho stálost, trvání, setrvávání na místě a beze změny, trvalost: naděje nemilostivěho jest jako oſtánij květu, kterýžto od větrův bývá zdvižen TovHád 15b. – Srov. ostalý 1

3. koho [členů kolektivu] usnesení, kolektivní rozhodnutí, ustanovení: vedle ostánie a svolenie pánuov, rytířuov, panoší, měst a obcí…na sněmu v Praze ArchČ 3,418 (1434). – Srov. ostati II A 2

4. [při účtování] nedoplatek, nezaplacený zbytek dlužné částky: když čtvrtý počet [tj. vyúčtování] udělal, tehdy opět zuostánie na pána položil [purkrabí]; opět sme s ním o to mluvili, že těchto ostánie prvních mnoho jest ListářRožmb 2,4 (1438). – Srov. ostati II B

5. relig. čeho [hříchů] zanechání něčeho, upuštění od něčeho, odvrhnutí něčeho: skrze zpověd, pokánie, hřiechóv oſtanie a svého života polepšenie HusSvátA 561a; třetí pecnec oſtanie hřiecha HusPostH 52a; [pokání] bez oſtanie hřiechuov ChelčPost 181a; želenie hřiechóv a oſtanie do smrti RokLukA 274b