1. [o Hospodinu, jménu božím] (kde [mezi lidmi, v jejich vědomí]) stát se svatým (pův. mocným), tj. uctívaným, obávaným a oslavovaným: oſueti sě tvé jmě GlosOpat 152a sanctificetur; učiním [Hospodin] v ňem [Sidonu] súdy a oſwietym sě v ňem BiblDrážď Ez 28,22 (~Ol, osvěcen budu ~Lit, ~Pad, posvěcen budu ~Praž) sanctificatus fuero; Oſwietim sě v těch, již přiblížie sě mně BiblCard Lv 10,3 (~Ol, ~Lit, posvětím sě ~Pad, posvěcen budu ~Praž) sanctificabor; Oſwiet sě, točíš potvrzeno buď jmě tvé ComestC 296a sanctificetur, id est firmetur; Oſwyet sě, tvorče laskavý, jenž si pravda, sám buoh jediný Modl Muz XIII E 14,4a; však my žádáme, aby v nás sě oſwatilo aneb osvietilo [jméno boží] HusVýklB 124b

2. [o osobě] posvětit se, stát se svatým, blahoslaveným, zvl. světcem: tito [pohanští mistři, kteří se stali křesťany] sě oſwietity chtie, hanějíc našě bohy LegKat 2211; aj, tošť teď slyšeti, že se tato oſwietila [sv. Brigita] ŠtítBrigF 1b; on sám buoh nemóž sě oſuietiti, neb jest od věčnosti nesmierně svatý HusVýklB 124b; kolik se jest v tom kochání života oſwietilo bez mučedlnictva TovHád 86b — relig.: všeliký, ktož sě dotkne jeho [posvěceného oltáře], oſwieti se BiblCard Ex 29,37 (~Ol, ~Lit, posvětí sě ~Pad, posvěcen bude ~Praž) sanctificabitur

3. relig. [o člověku] posvětit se, provést na sobě obřad posvěcení, obřadem se uvést do stavu svatosti (srov. osvětiti 2): přišel sem k vám obětovat hospodinu, protož oſwiette sě, točíš duostojně se připravte BiblCard 1 Rg 16,5 (~Ol, posvěťte sě ~Pad, posvěťtež sebe ~Praž) sanctificamini; radíme [my starší] tobě [Pavle], by se oſwietil podlé zákona se čtyřmi ComestS 402a (srov. A 21,24 sanctifica te: světiž sě BiblDrážď, ~Ol, ~Pad, posvětiž sebe ~Praž) ut sanctifices te; svatý oſwiet sě ještě BiblOl Ap 22,11 (~Pad, posvětiž sebe ještě ~Praž) sanctificetur; sanctificamini (oswyete sě gl.) et estote parati, crastina die videbitis gloriam Dei in vobis HusBetl 2,129; ║ ten sbor konstanský zde se na zemi osvětil Pís VýbAkad 2/1,278 prohlásil se svatým