otázajúcí adj.; k otázati
tázající se, kladoucí otázky: nalezli sú jeho [Ježíše rodiče] v chrámě sedícieho mezi učiteli, poslúchajícieho jich a otazagicieho BiblLit L 2,46 (var. v. otazujúcí) interrogantem eos — zpodst.: buoh skrze Malachiáše proroka tázáše kněží o zákonu. Takovýť jest úřad kněžský, aby otazagiċiemu odpověděl z zákona ProlBiblK 2a (HierPaul 4: ~L, BiblPad) tazateli. — Srov. otazujúcí, otazatel