otčizna, -y f., též očizna, otčižna; k otec
1. jur. otcovský podíl, dědický podíl (dědictví) po otci: o otčiznu (otczyssnu rkp) i o strýkoviznu jejich…, o diel Jaškóv i o diel Petróv i o diel Mikošóv, otce jejich PrávOsvět 45 (1440); sirotek…na tej dědině žádnej otčizny nemá, když se kup a prodej stal od jeho strýce NaučBrn 170; ktož ocziznu pýtá Žilin 136b herwette; což se téj svrchupsanéj otczizny neb statku dotýče PrávOpav 1,82 (1464); pan Laclav manželky své vzav statek očizny její 7 set zl. uh. Půh 5,477 (1492). – Srov. otčina
2. dědictví, dědičný majetek: patrimonium oczyſna KlarGlosM 2289 (De iudice; movicstvie ~A); praví [kněží], že to časné zboží jest oċizna ukřižovaného AktaBratr 2,218a; zemi [v Římě]…kostelu neb cierkvi darem dala jest [Matylda]; potomkové otczyžnu neb dědičstvím svatého Petra nazýváchu SilvKron 27b patrimonium. – Srov. otcovstvie 4
Dolož. jen v textech východního původu (srov. k tomu B. Ryba, LF 75, 1951, 114–115)