otřěčenie, otřečenie, -ie n.; k otřěčiti sě, otřéci sě
1. (ot čeho) odřeknutí se, zřeknutí se (něčeho): obezřenie fiet intuitus, odrzyeczenye renuncciacio sit KlarVokF 404 (De ethica); primus vigil beatae virginis fuit abrenunciacio, otrzieczenye vanitatis huius seculi Káz KapPraž E 61,63a; pod náboženstvím plná svoboda zlosynstvie, pod odrzeczenie (m. -czenim) ode všeho stkvostnost bohatctvie KorTrak h2a
2. jur. zřeknutí se svého práva n. majetku (právoplatným výrokem): odřekli sú se [sirotci] v plné radě – toho lánu s sedlištěm…a za to odřečenie za ty sirotky slíbil jest Vaněk Lichvice ArchČ 28,34 (1450); Jiřík z Kozlovic…odřekl se jest všeho práva svého…To odřečení stalo se před Vilémem z Pernšteinu ArchČ 16,345 (1490). – Srov. otřek
Ad 1: za lat. renuntiatio stč. též otpověděnie