1. (koho gen. i akuz. o čem, s větou obsahovou) tázat se, otazovat se (zast.), ptát se (na něco): když sem otazowan, vždy sem jej [Krista] za svého milého boha poznal PasMuzA 432 interrogatus; aby on o tom otazowal, zdali by tě Tristram miloval TristB 60a; tam otazowali sú nás, jenžto jaté vedli sú ny, slova piesní BiblOl Ps 136,3 (otázali sú nás ŽaltKlem, BiblLit, tázali nás ŽaltWittb, ~Kap, BiblDrážď, pod. ŽaltPod, BiblPad, ~Praž) interrogaverunt; Neotazugete mne, kam chci jiti WaldhPost 73b; an [Ježíš] jich [učitelů] poslúchá a otazuge BiblPad L 2,46 (var. v. otazujúcí) interrogantem; když se dějí otázky na obyčeje při božských věcech, toho, ktož otazuge, každého jest srdce pyšné RokJanB 96b — v uvozovací konstrukci: dušě otazuge a řkúc takto Aug 19a; nebudete potřebovati mého tělesenstvie, abyste mě otazowaly a řkúce: Ukaž nám otce WaldhPost 79a; ║ shřěšil sem pokušením, …rozličným činem otazugie smilných skutkóv AlbRájB 132b (~M) vyhledávaje; conquirentes ani ho tieží vel otazugice VýklKruml 245b (Mc 12,28: slyšal jě tiežíce BiblDrážď, ~Ol, zpytujíce ~Pad, ani se hádají ~Lit, ~Praž) kladouce otázky v diskusi (srov. otázka 3)

2. bibl. koho (gen.) zkoumat, zpytovat někoho, zjišťovat hodnotu něčí: oči jeho [Hospodina] v chudého zřie, viečci jeho otazugiu synóv člověčích ŽaltKlem 10/2,5 (~Kap, pod. BiblLit, tiežeta ŽaltWittb, ~Pod, BiblOl, pod. ~Pad, vytazujíť se ~Praž) interrogant; hospodin otazuge pravého a nemilostivého ŽaltKlem 10/2,6 (~Kap, BiblLit, ~Pad, tieže ŽaltWittb, ~Pod, BiblDrážď, ~Ol, táže se ~Praž) interrogat; ║ těchto [vyvolených] zajisté jako otec napomínaje pokusil si, ale ony jako tvrdý král otazuge potupil si BiblPad Sap 11,11 (var. v. otázati 3) interrogans vyslýchaje

3. (koho) radit se (s někým), žíádat o radu (někoho): tak diete králi judskému, jenžto jest poslal vy ke mně otazowat BiblDrážď Jr 37,6 (var. v. otázanie 6) ad me interrogandum. – Srov. otázati 5