|
|
|
otepřieti sě, -pru, -pře pf. (ipf. otpierati sě), 3. os. sg. též -pří; k otepřieti 1. komu (čím [mečem]) vzepřít se, postavit se na odpor (pomocí něčeho): mohú se jemu [pánovi kněží] mečem odeprzieti, kdyby je chtěl k sobě tisknúti HilRožmb 42a; ║ jakož tú příčinú Skutečští odepṙeli se listu [kněžskému] v kostele, když čten byl, že jest tu na oltáři celý člověk s kostmi AktaBratr 1,22b protestovali proti listu 2. čemu [mocnému] opřít se něčemu, nedat se přemoci něčím; [u výrazů (ne)možnosti] odolat, ubránit se, čelit něčemu: aby se mohl oteprzieti zlému myšlení OtcC 53b (var. v. oprnúti sě) resistere; otepṙieti se tomu [pokušení] nemohu AsenF 257b; nenie, kto by sě měl odeprzyety tvé [boží] vóli chtivé JakBetl 89b (Est 13,11: var. a lat. v. odolati 4); kteříž jemu [Bohu] povolili a zlosti všeliké odepṙeli se AktaBratr 1,131b. – Srov. oprnúti sě, opřieti sě 3. jur. (čeho čím) právně se postavit na odpor, vznést před soudem námitky (proti něčemu na základě něčeho): když komu kto odeprzy sě póhonóv, že…RožmbA 38; že sě nemóž tiem otpierati [pohnaný], by s ženú tu neseděl, protož že sě tiem na dřěvniem póhoně neoteprziel RožmbB 28b (neotepřěl ~A); ║ ut causeris aby se odeprzel MamKapR 21a (Dt 30,13: ~MarchL, VýklKruml, aniž jest také za mořem položeno [boží přikázání], aby se výmluval BiblPraž, aby žaloval ~Pad, sě rozmluvě ~Card, ~Ol, ~Lit) aby ses vymluvil; když svázán pán Ježíš, odeprzel se [Petr], že nezná člověka RokJanB 228b zapřel jej tvrzením 4. koho/čeho zříci se, odříci se někoho n. něčeho, zavrhnout někoho n. něco; [něčeho nežádoucího] zbavit se: odepṙiec sě všie nemilosti a světských žádostí HusSvátA 448a (Tt 2,12 abnegantes: otpovědúce sě BiblOl, se odřeknúce ~Lit, ~Pad, ~Praž, opustíce všecknu nešlechetnost EvOl); ač kto se neodeprze otce i matky a synuov i také duše vlastnie, nemuož býti muoj učedlník OtcMuz 18b si…non abrenuntiaverit (srov. L 14,26); otec móž se odepṙieti syna, ale syn otce nemóž BurleyMudrC 193a; kohož se on [Kristus] odeprze, již jest ten diábluov RokLukA 211b; jest li že kuoň, vuol…neb jiné zvieře domácie pitomé koho urazí, pán téhož hovada, chce li, muož se jeho odeprzeti PrávJihlA 19b (móž se odepṙieti ~B) 5. s inf., by ne…odepřít, odmítnout s inf.: pan Heinrich z Sobětic…stavil člověka našeho…chtě, aby mýto platil, a on sě odepřel dáti mýta ListářRožmb 3,307 (1448); také se to [přesné citování formule] hodí pro rukojmě, aby rukojmě nemohl se odeprzieti, by…neměl plniti ProkArs 192b Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
otepřieti, -pru, -přeš dok. (proti komu, komu v čem; čemu) postavit se na odpor, vzepřít se; odolat, ubránit se; (komu čeho, čemu) odepřít co, odmítnout co; popřít, odmítnout nějaké tvrzení; — otepřieti sě (komu, čemu) opřít se komu, čemu, vzepřít se, postavit se na odpor; (koho, čeho) odříci se, zříci se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|