otiežiti, -žu, -ží pf. (ipf. otěžovati); k těžký, tiežiti
1. co (čím [hmotným]) obtížit, opatřit něčím těžkým n. tíživým: nenieť…otyezeno tvé ucho, aby neslyšalo Aug 100b (v obraze) zacpáno; v jedné [schránce] jest to položeno, ješto zdá sě těžké, a to jest ostrými štpicemi otiezeno ŠtítBrigP 76a (týňeno ~C, tyčeno a oténěno ~O, otýněno ~F) est circumsepta (fig.) zatíženo; ║ jeho [Ježíškova] milost tak veliká, ktož chce, tenť otiezi KancVyš 92a (fig.) ověří si její závažnost (?)
2. ♦ otiežena jest ruka čí [boží] nad kým těžce dolehla ruka něčí na někoho, těžký trest něčí postihl někoho: ve dne i v noci otiezena jest ruka tvá [boží] nade mnú ŽaltKlem 31,4 (var. v. obtiežiti II/l) gravata est těžce spočívala. – Srov. otiežiti sě 2