otiežiti sě, -žu, -ží pf. (ipf. otěžovati sě); k otiežiti
1. [o něčem hmotném] na koho ztěžknout někomu, tíživě dolehnout na někoho: jakožto břiemě těžké otiezyli jsú sě [mé nepravosti] na mě ŽaltWittb 37,5 (var. v. obtiežiti² 1) gravatae sunt
2. ♦ otiežila sě ruka čí [boží] nad kým, na koho těžce dolehla ruka něčí na někoho, těžký trest něčí postihl někoho: ve dne i v noci otiezyla sě nade mnú ruka tvá ŽaltWittb 31,4 (var. v. obtiežiti II/l) gravata est; ve dne i v noci otyezila jest sě nade mnú ruka tvá ModlPetr 3 (Ps 31,4) těžce spočívala. – Srov. otiežiti 2
Srov. obtiežiti sě