otměkčiti, -ču, -čí pf. (ipf. otměkčovati); k měkký
1. co změkčit, učinit měkkým: snadnějie by tvrdý kámen odmyekczyl PasKlemA 60b (v. obměkčiti 1)
2. koho čím [příjemným] obměkčit, naklonit si: on [kohout] zajisté odmiekczen jsa měkkým jazykem pochlebnosti lstivé Čtver 81a mollitus; ║ aby křesťany krále svými listy odmiekczil a utěšil [sv. Antonín], aby se nerozhněvali skrze mlčenie OtcE 30a (obměkčil ~A a ost.) ut…refrigeraret uklidnil. – Srov. obměkčiti 3 a 6
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
otměkčiti, -ču, -číš dok. obměkčit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
otměkčiti dok. = obměkčiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.