otmluvovati sě, -uju, -uje ipf. (pf. otmluviti sě); k otmluvovati
komu [žadateli] bránit se (slovy) splnit něčí žádost, odmítat vyhovět někomu: Jan odmluwowaſſe se jemu [Ježíši žádajícímu o křest] a řka…EvPraž 3a (Mt 3,14: bránieše sě jemu ~Zimn, BiblOl, pod. ~Lit, bránieše jemu EvSeit, ~Beneš, BiblDrážď, bráníše sě EvOl, zbraněváše jemu BiblPad, zbraňováše se jemu ~Praž) prohibebat eum. – Srov. otmlúvati 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
otmlúvati, -aju, -áš, otmluvovati, -uju, -uješ ned. odpovídat, dávat odpověď; (komu čeho, proti čemu) odporovat, odpírat; (čeho) popírat; (komu co) vymlouvat, vyvracet; — otmlúvati sě, otmluvovati sě (komu od čeho) odrazovat, odvracet koho od čeho
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.