ottěščiti, -ču, -čí pf.; k těščiti
1. co [uchopeného] (komu [dravci]) vyrvat, vytrhnout, silou vytáhnout z něčího sevření: to dietě [lvem uchvácené] bez úraza odtieſtychu [pastýři se psy] PasMuzA 569 (odtiskli ~Kal, odtištěchu ~Tisk, otjechu ~KlemA); pastýři za lvem sě oddavše, lvovi mě odtyeſſtywſſe, domuov nesli PasMuzB 170b (odjavše ~Kal, odjemše ~KlemA, ~Tisk) eruerunt
2. koho [zajatého] (komu [nepříteli]) mocí odejmout: když jsú…Filipa, páně člověka z Soběslavi s jeho koňmi vzeli [Vitorazští se mnou],…Svinštie z městečka vyběhli a nám Filipa svrchupsaného odtieštili ListářRožmb 1,135 (1431); člověka byli jali [Vodňanští] na Helfnburk; toho sú z Budějovic otieštili ArchČ 8,37 (1471) osvobodili