1. horní část hlavy, temeno: s<i>nciput pút SlovVít 91v; ohlédajme, má liť [sv. Eustachius] šrám na své hlavě na pútě, ještoť jest jemu u boji se stal OpatMuz 24r

2. bibl. ozdoba nošená ženami v účesu rozdělující vlasy na pěšinku: toho dne odejme hospodin … púty a zlaté tračcě a úplety BiblDrážď Is 3,20 (facúny vel púty vel pentlíky MamKapR, vlasóv rozličné okrasy BiblPad, pentlíky BiblPraž) discriminalia; discriminalia oplecie, pentlíky, púty Slov NK VIII C 26, 220v

1. pouť, putování, (daleká) cesta, přesun na jiné (vzdálené) místo chůzí, jízdou ap.: bieše to město vzdéli za pět dní púti TrojK 92v ambitus; čtyři dni púti od Berut leží Sardanaj CestMandA 164r; „pút přěs moře“ plavba, přeplutí: passagium pút přes moře SlovOstřS 100; „jíti, jěti, bráti sě ap. na pút, po púti“ vydávat se na cestu: po púti šel jest [hospodář vinice] EvVíd 38v (Mc 12,1: bral sě na pút BiblDrážď) peregre profectus est – relig. fig.: in loco peregrinacionis (púti gl.) mee ŽaltGlosKlem 118,54 (zpievajúce mně biechu pravedlenstvie tvá u miestě putovánie tvého ŽaltWittb)

2. pouť, putování k posvátnému místu, zvl. za účelem prokázání úcty, pokání ap.: jeden Němec s synem na pút k svatému Jakubu šel PasMuzA 355 ad sanctum Iacobum pergens; rozkázal jest [zůstavitel], aby Tomášek za jeho duši šel sám do Říma …, item týmž obyčejem aby do Cách k Matce boží pút učinil ListářPlz 1,391 (1437); expr. „túlati sě na púti, po pútech“ podnikat pouť k posvátnému místu, zvl. z pokryteckých pohnutek, s pokryteckými úmysly: radše sě mnozí [věřící] vymysléc sami po své vóli postiti budú neb po pútech túlati, než by drželi sě úzké cěsty [tj. pravdy] ŠtítSvátA 13v

3. pěšinka ve vlasech, „pútec“: kteréžto [Heleniny vlasy] pút prostovlasá sněžné bělosti libě na dvé děléše TrojK 100v nivei canforis protractus; discrimen … illa eciam linea, que ex divisione capillorum apparet, vulgariter pout VýklKruml 41r