1. filoz. případek, akcidens (filoz.), nahodilý vnější znak (projev, vlastnost) něčeho: případnosti chleba nezuostávají bez podstaty v též svátosti AktaKost 11v; jiní pak, prohlédajíce k pravdě, některé obyčeje skládají a ustanovenie zbytečná a jiné případnosti JakZjev 129v

2. filoz. případnost, nepodstatnost: zpósoby jsú případy a mudrci dějí: Accidentis non est accidens, že případnost netrpí případnosti HilPřijA 123

3. čeho podstata (?): všecko v mistrovství našem do konce nebo přirození nemohlo by jíti bez hnutí po línie převrácené … prvé, nežli by hnutí přirození skrze případnost pořádku přirozeného spojilo se skrze úmysl rozumu dokonávajícího AlchLull 126

4. záležitost, věc: shlídnouce já spolu s tými pány všechny ty případnosti obojich stran ArchČ 16,207 (1478)

5. pl. příslušenství, co přísluší k něčemu (?): známo činíme …, abychom jemu [Jindřichovi] důchod … přináležející znovu k upomínaní a k věnování téhož důchodu s desíti kopy grošů rázu českého platu ročního a stálého na dvoře a na statku Lušnicích s případnostmi … připojiti a sjednotiti milostivě ráčili ArchČ 9,246 (1408; opis ze 16. stol.)