přívršie, -ie n.
k vrch
návrší, pahorek, menší vrch: potom rozkazoval [anděl] stavenie domuov na přívrší Ebron i chrámu, které přívrší bylo přepěkné ŽídSpráv 210; mezitiem ti [žoldnéři] z Ústie získachu sobě nějaké přívrší, na němž se všickni shrnuchu LetKřižA 56 ed.
Sr. příhořie, přístranie
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
