1. příbuzný na základě sňatku, nepokrevní příbuzný: neb někteří bližní jsú přirození, jako otec, mátě, děti, bratřie, někteří přívuzní, jako žena, zět, svak a jiní HusPostH 170v – zpodst.: po prodání [zchudlého bratra] móž jeho vyplatiti, ktož chce z bratří, … strýc, strýčený bratr, rodič i přívuzný BiblOl Lv 25,48 (přirozený i příbuzný BiblPad) consanguineus et affinis

2. čí, komu příbuzný, jsoucí s někým v příbuzenském vztahu: z sirotka přívuzného, chtie ho chovati, trój póhon RožmbA 58; mezi přívuznými jsú nám někteří přívuzni přirozením nebo rodem ŠtítKlem 26r; v komp.: blíže příbuzný: slušie viece přieti tomu, příbuznější jsi ty komu BawEzop 2173 – zpodst.: nenaleznú li jim [sirotkům] toho [poručníka] mezi příbuznými otcovými alias otce jich, ale dajte jim jednoho z mateřiných příbuzných PrávŠvábE 33v – fig.: ta utěšenie tělesná jsúť známí a přívuzní naši, ta známe, k těm má přívuznost tělo naše ŠtítSvátA 83r

přívuzní, -ých pl. m. příbuzenstvo, rodina: nenie prorok beze čsti, jediné v svéj vlasti a v svém domu a mezi svými přívuznými BiblDrážď Mc 6,4 (mezi přirozenými BiblLit, v rodině BiblPad) in cognatione

po krvi přívuzný v. krev

nehtovný přívuzný, nehtový přívuzný v. StčS nehtovný, nehtový

3. bibl. zpodst. pl. rodiče: parentes hic příbuzní VýklKruml 251v (L 2,27: uvodiechu [do chrámu] dietě Ježíšě otec i mátě jeho BiblDrážď, rodiči BiblLit, rodina EvVíd, starosty EvOl); meton. předkové: nerozpomínaj, hospodine, našich hřiechóv ani přívuzných našich ŽaltPod 140v delicta nostra, vel parentum nostrorum

4. bibl. (z) čeho (rodu, společenství) patřící, příslušný k něčemu: Semei z Baurim jide s nimi, majě s sobú přívuzných tisíc mužóv z Benjamin ComestC 162r contribules; přišedše vévody z čeledí Leviných k Eleazaru popu a k Josue … i k kniežatóm přívuzným všeho pokolenie israhelského BiblOl Jos 21,1 (k vévodám národóv BiblPad) ad duces cognationum – zpodst.: tomu srozuměvše [židé], aby všichni přívuzní z národa krále Davida, jižto u manželství ještě nebyli, každý svój prut do chrámu před oltář přinesl KristA 6r

5. jur. k čemu (majetku ap.) oprávněný mít v držení něco na základě příbuzenského vztahu: jsú k té dědině spravedlivě příbuzni ArchPelhř 15r (1434); Zbyněk toho odpieral …, že by oni strýci toho sirotka příbuznější byli k tomu poručenství vedle práva ArchČ 3,320 (1456)

6. blízký, důvěrný, jsoucí s někým v důvěrném vztahu: kteréhož [sv. Františka] zajisté jiným stvořením milost srdce bratra bieše učinila, div není, že stvořitele znamenaným obrazem a podobenstvím … příbuznějšího Kristova láska činíše Frant 59v germaniorem; zpodst. přítel: sanctificat ille ieiunium, cuius cor adulacio potencium amicorum (příbuzných gl.) parentumque (rodičóv gl.) … a recti non avertunt Káz KNM XVI E 10, 86r

1. (o pohlavním styku) (ve funkci gen.) příbuzných osob, mezi příbuznými osobami: jiní [synové] pak ani slovú přirození, ani vlastní neb řádní jako ti, jenž z cizoložstva a z příbuzného scházenie manželstva pocházejí PrávJihlA 95r

2. (o právu) (ve funkci gen.) příbuzenství, příbuzenského vztahu: bude li tě [tj. ženu] chtieti [jiný] obdržěti přívuzným právem, dobřě sě taká věc stane BiblOl Ru 3,13 (přívuznosti právem BiblPad) propinquitatis iure; chceš li obdržěti pole právem přívuzným, sespi a obdrž BiblOl Ru 4,4 (právem přívuznosti BiblPad) iure propinquitatis

3. jur. (o majetku ap.) rodový, přináležící rodu: rychtářstvie naše v městě v Novém Plzni, příbuzné, spravedlivé, dědičné, prodali jsme [my, manželé] ListářPlz 2,85 (1462)

4. (o jazyku) rodný, mateřský, vlastní nějakému společenství: radějí vizi [Vladislav] smrt všeho rodu mého než potupu a hanbu jazyka příbuzného DalL 63,60 (přirozeného DalV)

5. (o vlastnosti) komu přirozený, z podstaty vlastní: byla [Panna Maria] milá andělóm pro svú svatú čistotu, neb andělóm jest přívuzna čistota KristA 11v, pod. PasMuzA 181

6. (o jazyku) příbuzný, blízký, podobný: přívuzné sú řěči židovské, syrské a kaldejské ComestC 1r