přěludač, -ě m.; k přělúditi 2
„p. ľudský“ svůdce lidí, zlý duch lstí ohrožující pravověrnost lidí: tuto moc jest [Kristus věřícím] dal, aby diábly, ježto mají pohané za bohy, potupili…i vypuzovali, przeludacze totiž lidské OtcD 183b deceptores. – Sr. přielud 3
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
přěludač, -ě, přěludník m. lstivec, svůdce, podvodník: diábly, přěludače totiž lidské
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
přěludač m. = přelstivač
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.