přěludník, -a m.; k přělúditi 2
koho podvodník, kdo křivě posuzuje někoho v náboženskomravním hodnocení: takť činie zlí zpovědníci, mnohých lidí przieludnyczy…snadně hřiechóv zbavujíce DesHrad 794. – Sr. přělstník
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
přěludač, -ě, přěludník m. lstivec, svůdce, podvodník: diábly, přěludače totiž lidské
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.