přěplný adj.; k plný
1. čeho nadmíru plný čeho, mimořádně naplněný čím: synu…čistý, ničímž zlým nevinný, všeho dobrého prziepllny HradMagd 55a; dobrú mieru natlačenú a przyeplnu ŠtítVyš 45b (v. natlačený; pleon.) confertam; slovo jeho kakť jest przeplne milosti ŠtítSvátA 59b; indická země všie sladkosti jest przeplna užitečně AlexPovC 268 (plná ~B); plnost hojná a hojnost pṙeplna PříbrZamM 3a; redundans fons przyeplna studnice SlovMuz 293b
2. [o chování ap.] úplný, naprostý: sěde lid mój…v staniech bezpečenstvie v odpočívaní przieplnem AlbRájB 114a opulenta; dá [Bůh] przeplnu odplatu dobrým činóm ŠtítPař 52a; jichžto [písařů urbury] svědectví…viera przeplna přidána bývá PrávHorM 11b exactissima
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
přěplný adj. velmi plný, oplývající čím, mající nadbytek čeho; velice hojný; velmi veliký
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.