přěpsotný adj.; k psotný
[o člověku] přebídný, přeubohý, jsoucí v mimořádné psotě: nedostatečník prziepſotny JeronM 62b (v. nedostatečník) miserrimus; pro onoho kněze przyepſotneho tělo, ješto jest na svatém miestě nedóstojně přihrabáno t. 65a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
přěpsotný adj. přebídný, přeubohý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.