přěvratitel, -e m.; k přěvrátiti (sě)
1. (koho/čeho) podvratitel, rozvraceč: dali ste mi [Pilátovi] tohoto člověka [Ježíše] jakožť przewratitele lida EvOl 259b (L 23,14: v. otvracovati 3) avertentem populum; nevěřijící a prziewratyteli jsú s tobú a s ščíry bydlíš BiblDrážď Ez 2,6 (v. podtrhač) subversores; Antikrist, točíš przyewratitel všeho dobrého JeronM 13b
2. čeho [víry] odpadlík od čeho („poběhlec“ 3): apostota pṙzewratitel viery aut poběhlec od zákona SlovKlem 30a. – Sr. přěvrátiti sě 4
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
přěvratitel, -e m. kdo přináší obrat k zlému, zhoubce, záhubce
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.