přiekořizn, -i f.
přěkořizn, -i f.
přiekořizna, -y f.
přěkořizna, -y f.
sr. stsl. koriti
příkoří, pohana, potupa: drzí holomečkové mnoho božiemu sluzě přiekořizni (n. přiekořizny?) činiechu PasMuzA 325; syn přiekořiznu činí otci BiblOl Mi 7,6 contumeliam
Sr. ESJS s. v. koriti. Při rekonstrukci formální podoby vycházíme z názoru Machkova (v. Machek, Etym. slov.² s. v. kořiti), který považuje za fundující psl. sloveso *perkoriti; jiný výklad podává Rejzek, Český etym. slov.s. v. příkoří. Sr. též Š. Šimek, Struktura v jazyce, jazyk v komunikaci, 2017, 89–97
Sr. bezprávie, přiekora, rúhota, úkora, StčS potupa 3