přielud, -a/-u m.
přělud, -a/-u m.
přieluda, -y f. sub 1
přěluda, -y f. sub 1
k přělúditi
1. mámení, obluzující představa, zvl. hříšná, „oblud“ 4: přělščeni ste smilstvem a diábelským přieludem OtcB 174v; o jednom bratru, jenž skrze diábelskú přieludu mysléše o jedné ženě známé OtcC 44v; tvé srdce trpí přelud jako žena prázdná BiblOl Sir 34,6 phantasias
2. přelud, vidina, nadpřirozené zjevení, přízrak, „oblud“ 5: sběhnú sě přieludové potvořené zvěřě BiblDrážď Is 34,14 daemonia; mniechu učenníci, by on [Ježíš] byl přielud ComestC 303r (sr. Mc 6,49) phantasma
3. koho/čeho obraz, co přibližuje představu o někom/něčem svou podobností s ním, „podobenstvie“ 2: vidiemy nynie skrze zrcadlo v přeludě EvOl 106v (1 C 13,12: v podobenství BiblOl) in aenigmate; tipus přelud SlovKlem 87v
4. „přělud“, „přielud“, -a démon, ďábel: jdi pryč, satanáš, točíš přělude! KristA 34r; kromě stvořenie rozumného …, jako jest zlý anjel, jenž jest diábel, črt, zmek, děs, běs, vrah neb přielud HusHříchB 132r
mužský přielud sukubus, noční démon v ženské podobě obcující s muži: succubus muzký přelud SlovOstřS 114 der manne alp
5. „přielud“, „přělud“, -a svůdce, svůdník (?): pellax ženský přelud vel kuřevník SlovOstřS 101 vrowen betriger
Sr. diábel, StčS oblud, pokušitel, přěludač, přěludník, přěludstvie