přietelnička, -y f.
k přietelnicě
expr. přítelkyně, žena jsoucí s někým v důvěrném, osobním, přátelském vztahu, „přietelnicě“ 1: všecko jsi krásná, přietelničko má BiblDrážď Ct 4,7 (též BiblOl) amica
Jen Bibl
Sr. přietelkyni, přietelnicěčka
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 11. 9. 2026).
přietelkyně, přietelnicě, -ě, přietelnička f. přítelkyně; příbuzná
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.