|
|
|
přieti, -ěju, -ěje ipf. 1. komu být příznivě nakloněn, projevovat přízeň: vřeť každému srdce po jazyku svému, proto Němkyně <méně> bude přieti jazyku mému DalC 41,24; prelátové přejí dobrým kazatelóm ArchČ 3,409 (1433) 2. přátelit se: slíbili sobě s věrú přieti BawJetř 1179; budeš li s kým válku vésti mieti a smieřě sě, chce rád přieti KatoU 7r 3. čeho, co (zvl. žádoucího) komu přát něco někomu, toužit, aby se někomu něčeho dostalo: nepřějte mi nic dobrého AlxB 21; tohoť [napravení] vám přejeme, žádajíce toho pro vaše spasenie KorMan 78r 4. též pf. (?) čeho (žádoucího), s inf., aby… ap. komu dovolovat, povolovat něco: Ježúš mu [Petrovi] počě porokovati, ež mu nepřál svých nóh oplákati HradUmuč 78v; ti lidé příli jsú člověku mému, aby bral drva v jich ochozi Půh 3,683 (1447) 5. čeho, co (zvl. žádoucího), s větou obsah. ap. komu přát, dopřávat, poskytovat něco: mně dobrého slova přějte a sobě vše zbožie mějte AlxV 1502; což sobě chceš, přej jinému, a což sobě nechceš, nečiň jinému KorMan 23v 6. (o něčem) čemu (části těla) prospívat, být prospěšný: Čechové řiekají: Zlý jazyk hlavě nepřeje ŠtítSvátA 101r; víno nepřeje velmi mozku a žilám LékSalM 482 inimicatur cerebro et nervis Sr. dopřieti, -ěju, StčS popřieti, -ěju Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026). 
přieti, přu, pří ipf. 1. čeho, s větou obsah. zapírat, popírat něco, prohlašovat něco za nepravdivé: ciesař tiej řěči jě sě smieti, což mnich mluvieše, jě sě přieti DalC 24,24; zlé věci, kteréž má [duše], přikrejvá a pří, by je měla JakZjev 294r 2. čeho/koho zapírat, zatajovat něco/někoho: pakli která svých přátel a najviec čeledínóv péčě nejmá [vdova], ta viery své pří BiblDrážď 1 T 5,8; Petře, … tuť bieše v diek pomoc mojě, když přieše svého mistra, stojě Vít 39r 3. čeho odpírat, upírat něco někomu: dietek jest královstvie božie, kterých cierkve svaté zbožie nemá přeno býti KancJist 56 4. jur. komu uplatňovat vlastní nárok na něco proti danému držiteli, „otpierati¹“ 6: jestliže jí [Anně] pří [Ješek], má na ni dosti dobrých lidí, co jí ku právu třeba Půh 1,134 (1405); poniž Zdislav pří Margretě, má jí práv býti podle póhonu Půh 3,484 (1437) 5. „přieti spolu“ přít se, hádat se, být ve sporu: již nebudem víc orati ani budem žieti [my, husité], jedno vždycky den ode dne spolu budem přieti Pís KapPraž E 43 (přídeští) Ke kolísání slovesa mezi konjugačními typy sr. GbHistMluvn³ 3/2, 200 a 288 Sr. vypierati², zapierati, StčS otpierati¹, popierati Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
přieti¹, přěju, -ješ ned. (komu) přát, být přítelem; stranit; (čeho) přát si, vyžadovat, chtít co; (čeho komu) přát, dopřávat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
přieti², pru, přěš i přu, příš ned. (čeho) popírat, zapírat co: což mnich mluvieše, jě sě přieti; odpírat; — přieti sě přít se, svářit se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
přieti (1. sg. přěju) nedok. (komu) = přáti; býti přítelem Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
přieti (1. sg. přu, přím, 2. příš) nedok. (čeho) = zapírati, popírati, hádati se; — přieti sě = příti se, zápasiti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|