přieznivý adj.
k přiezn, přiezniti sě
1. (o osobě) (k) komu/čemu, v čem příznivý, projevující přízeň, příznivě nakloněný: proto jel jest [Tristram] sem přes moře, chtě tobě rád slúžiti na tvém dvoře, aby ty byl jemu přieznivějí (prziezniwiegie rkp.) TristB 35v du ihm gewogener seiest; muž přieznivý v tovařiství bude větčí přietel nežli bratr BiblOl Pr 18,24 (přieznivý k tovařiství BiblPad, milovný k tovařiství BiblLit, kterýž z lásky nachýlen jest k tovarystvu BiblPraž) amabilis ad societatem – ojed. zpodst.: vódce ductor, přieznivý fautor KlarGlosA 1086 (De scolaribus)
2. (o osobě) přátelský, laskavý, vlídný: ó peléško duchovnieho přiebytka! Ty z pyšných pokorné činíš … a z závistivých v bratrské milosti přieznivé děláš OtcB 103r; člověk … byv závistivý a nenávistivý, již jest příznivý a laskavý AktaBratr 1,144r; (o nadřazeném) milostivý: najosviecenější knieže, králi a pane přieznivý ArchČ 2,301 (1451)
3. (o činnosti ap.) přátelský, vyjadřující přízeň k někomu: tu sobě přieznivé pocělovánie dašta BiblDrážď Tob 9,8; Abagarus … Ježíšovi … vzkazuje přieznivé pozdravenie PasMuzA 557; (o činu nadřazené osoby) blahosklonný: žádám [já, Jáson] … k tomu přieznivé povolenie, mně se o zlaté rúno bojovně pokusiti TrojK 86v
4. příjemný, libý, působící příjemně: die Jeroným, že to jest přieznivé vykládanie a obměkčije uši, avšak nenie pravé ComestC 336v favorabilis; favorabilis přieznivý SlovOstřS 78
5. (o úmluvě) spojenecký: pisachu [Římané] listy přieznivé smlúvy ComestC 263r foederis formam; otec mój a otec tvój jměli sú přieznivú smlúvu BiblOl 2 Par 16,3 concordiam
6. (o léčivu ap.) čemu příznivý, prospěšný: sapa prsóm velmi jest příznivá Apat 129v multum pectori amicatur
7. čeho souhlasný, vyjadřující souhlas s něčím: mluvil zjevně slova přieznivá učenie Viklefova AktaKost 86v
Sr. přietelský, přiezlivý, StčS ochotný