přinucený adj.
k přinutiti
1. (o člověku) přinucený, donucený: angaritus přinucený SlovOstřS 61
2. (o činnosti ap.), admin. (o právním aktu) vynucený, vykonaný pod nátlakem: protož dobrovolenstvie přinucené nejmá slúženie jako soběvolenstvie AlbRájA 74v; též přísaha přinucená nemáť býti zachována Budyš 69v
K 1: jen tento doklad
Sr. přinužený
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
