připoviedati, -aju, -á ipf.
k připověděti
1. s větou obsah. komu dodávat, připojovat, sdělovat navíc k něčemu: tuto pak jim [apoštolům] připoviedá [Ježíš], prorokujě, že ješto jsú měli trpěti MatHom 156
2. jur. koho předvolávat, obesílat, vyzývat k dostavení se k soudu: ktož na druhého žaluje a rychtáře doma nenie, toho má obecný posel připověděti, … a když rychtář přijde, tehdy má tomu, jenž žaluje, ihned právo učiniti a onoho nemají viece připoviedati PrávŠvábC 26r
3. jur. koho k čemu (majetku ap.) přihlašovat u soudu něčí právní nárok na něco: připoviedá [k pozůstalosti] ženu svú jako dědičku spravedlivú po svých bratřiech nedielnú PrávOpav 1,18 (1429); jest jej … muž k svému domu … právem připovídal NaučBrn 38
4. co komu sdělovat: neb JSti všecky své příbuznosti i náchylnosti k Koruně české jest připoviedal [český král] ArchČ 4,455 (1471)
K 1, 2, 4: jen tento doklad
Sr. připověděti sě, připoviedati sě, přiřiekati, přivolávati