připrositi, -šu, -sí pf.
k prositi
1. koho „k sobě“ přivolat, vyžádat si přítomnost někoho: paní Žofka Maršová, naše spoluměstka, v nemoci ležéci … nás k sobě přivolavši i připrosivši, poslednie své rozkázanie … učinila jest ListářPlz 1, 307 (1424)
2. jur. koho (i gen.) k čemu (právnímu úkonu), s větou obsah. požádat o (spolu)účast na něčem: před námi úředníky tak se smluvili a nás k tomu připrosili, abychom panu Vaňkovi přidědili a odhádali osm hř. platu Půh 2,125 (1408); pro dalšie a širšie svědomie připrosil sem urozených panoší …, že jsú vedle mne na svědomie pečeti své přivěsiti dali ArchČ 10,360 (1485)
Sr. připrošovati, přivolati, přizvati