1. (o autoritě) co komu přisuzovat, dávat někomu na základě soudu: viděv to král, vece jemu: Ty jsi pravý syn jeho …, protož tobě to dřevo přisuzuji i tvým budúcím GestaB 34v; jí to přisuzuji jakožto dědičce spravedlivé po jejiem dědu a otci ArchČ 3,338 (1461)

2. (o autoritě) koho kým ustanovovat, určovat: když kralováše [královna], Irkana prvorozeného biskupem učini a budúcím králem jeho přisuzujíc ComestC 272r indicans

3. co (vinu) komu přisuzovat, přičítat, připisovat: židé, zákonníci a pokrytci rúhali se Kristovi …, opět jemu přisuzujíc, což nenie, když pravili: Diábelstvie máš, že v Belzebubu kniežeti diábelském vymítáš diábly KorMan 147v

4. co posuzovat: ižádný múdrý nepřisuzuj divuov, co jest svatý Antonius učinil OtcA 57v (neposuzuj OtcB)

5. koho čemu (trestu) odsuzovat k něčemu: snad jeho [nevinného] peklu přisuzují [lidé] pro svá domněnie lživá HusKusE 250v; tuť móž viděti se člověk, žeť málo váží své … provinění proti otci, pro něž sám se peklu přisuzuje ChelčKap 33r

6. co/koho čemu, s větou obsah. spojovat, dávat do souvislosti s něčím: přičini bóh o muži, ješto trpí črvenú nemoc, a toho přisuzují, že k tej mrzkosti jest poddán ComestC 88r judicatur; avšak viece přisuzujem je [znamení Blíženců] červenci měsieci nežli máji LékFrantA 146r