přitúliti, -ľu, -lí pf.
sr. stúliti, přitúleti
koho „k sobě“ obejmout, přivinout, přitisknout: běžev [otec] přitúlil jest jej [syna] a políbi jej EvPraž 7r (L 15,20: pade na jeho šíji BiblDrážď) cecidit super collum eius; král uzřěv je, skoči s vozu, pokloni sě jim a přitúle míle, pocěluje ŠtítBarlB 22; „přitúliti za hrdlo“ koho obejmout někoho kolem krku: že ho [syna] jest přitúlil [otec] za hrdlo RokLukA 325r (sr. L 15,20) – fig.: budeš jí [moudrostí] oslaven, když ji k sobě přitúlíš BiblLit Pr 4,8 (přivineš BiblDrážď) cum eam fueris amplexatus