přivázěti, -ěju, -ie ipf.
k přivoditi pf., přivoditi ipf.
1. koho/co kam přivádět, dovádět, vedením dostávat; dolož. jen fig.: buoh to [lidské skutky] zná a k cíli hodnému přivázie LyraMat 74v deducit
přivázěti na pamět co komu přivádět na mysl, připomínat: jim [hříšníkům] na pamět smrt blízkú přivázejíc (przywažegicz tisk) [andělé] PasTisk 218r (přivozijíc PasMuzA, přivodiec PasKal)
2. koho k čemu (žádoucí činnosti) přivádět, dovádět, ponoukat: dobrotivost božie ku pokání tě přivázie BiblKoř R 2,4 (přivodí BiblOl) adducit
3. co (text) uvádět, citovat: držáno má býti …, že v zahubení vinných lidí nemá zákon starý ve všech svých věcech súdných přivázen a následován býti ArchČ 3,269 (1428)
Sr. přivésti