1. koho/co kam přivést, dovést někoho/něco, vedením ap. docílit přesunu ap. někoho/něčeho: přiveďte tučný telec BiblDrážď L 15,23 adducite; Agamenon … z města svého jménem Micena sto lodí plných oděncuov přivedl jest TrojK 106r adduxisse; (o větru) přihnat: ten vietr přivede kobylky bez čísla ComestC 60r; (vodní tok) vytvořením nového koryta nechat přitéct: mají tu vodu přivésti až k kozmickému mlýnu PrávOpav 2,115 (1486)

2. koho/co kam dopravit, přemístit, (vozem ap.) přivézt: hned na vůz je [provinilce] vzal [kněz], do Králové Hradce je svázané přivedl BřezKron 262r; (zboží ap.) dodat: jestliže by se kterému z … obyvateluov … suol kúpiti přihodilo a do předpověděného městečka přivésti k prodaji CJM 4/1,304 (1409); (daň) odevzdat, odvést: králové arabščí a sábščí dani přivedú ŽaltWittb 71,10 (dary přivezú ŽaltKap) adducent; (tekutinu do nádoby) stočit: máš jej [mošt] skrzě kožěnú trúbu přivésti do jiného suda ŠtěpMuz 39

3. koho komu, přěd koho (autoritu) ap. předvést před někoho: když jě [perské zajatce] přěd král přivedú AlxH 187; vězte, že jsú mi dnes jednoho lotra přivedli s jistinú, anť vede dva koně, ješto je ukradl, i bylo by mistra popravnieho na něho potřebie ArchČ 15,6 (1470?)

4. koho o co (provinění) přěd co (právo) předvést, pohnat kvůli něčemu: jediné že nakonec musí bezděky skrze moc přiveden býti [provinilec, který se nepřizná] o svrchní křivdu, která jest byla mezi ním a bližním jeho ChelčLid 80r; ktož by jednoho umrlého aneb raněného člověka jatého přivedl před právo Žilin 111v

5. koho na koho poslat, pustit: někteří o hrdla, o statky a ti, kteříž by ostali, i o vieru byli by přišli od těch, kteříž na nás přivedeni byli ListářPlz 2,126 (1466)

6. med. co (kost) kam (do původní polohy) posunout, uvést, tlakem vrátit: bude li ruka raněna s svými žilami i kostmi, najprvé přiveď kosti na svá miesta LékRhaz 125

7. co (pečeť) k čemu (listu) připojit, přivěsit (?): svú pečet rozkázal sem k tomuto listu přivésti (m. přivěsiti?) ArchČ 16,460 (1493)

8. co k čemu (činnosti) uzpůsobit, upravit: chtíce … týž zámek opraviti a nám … k osazení přivésti ArchČ 16,316 (1487)

1. co (majetek ap.) (k) komu/čemu ap. získat, dobýt pro někoho/něco: že … od … pánú moravských k jeho [vévodovým] rukám sú přivedena a dobyta [zboží] ArchČ 7,571 (1426) (meton.); chtiece … něco sobě a témuž klášteru našemu zase přivésti a vyplatiti, ješto od mnoha let … od něho odešlo DeskyMorBrn 103 (1500); „přivésti k užitku, potřebě, prospěchu“ ap. co komu využít, použít pro někoho: mnie [pyšní], by lépe toho daru uměli užiti a k užitku přivésti sobě neb jiným než jiní ŠtítVyš 108v fructuosius impendere

2. co k čemu, za co (činnost) použít, využít k něčemu: my svuoj odpis … vytisknúti pro širšie oznámenie zpósobíme, … aby v potomních časiech … náš odpis čtúce lidé, jedni sobě za naučenie a jiní za kratochvíl to obrátili a přivedli KorMan 7 bis v; buoh svět poddal jest otázkám neb pohádkám lidským, a zvláště když mohú k vzdělání přivedeny býti KorMan 168r

3. co (abstraktního) komu, (jen negativního) na koho přivodit, způsobit, přinést někomu: že tato jedna stránka viery mohla by mnoho dobrého přivésti lidem, aby takéž zavázanie drželi z viery ChelčSíť 7r; což jest měl cti a chvály bohu přivésti [kněz] tú služebností, tu na se obrátí AktaBratr 1,333r; (negativního) uvalit něco na někoho, postihnout něčím někoho: radějí v ňu [smrt] upadnu, nežli sě tak svých ukradnu, hi byl svú vlast tak pohaně, přiveda zlé slovo na ně AlxBM 134

4. co (děj, stav), k čemu zapříčinit, navodit, vyvolat něco: miezka s máku … má velikú moc přivésti spánie LékVodň 273v; (o osobě) zařídit něco, přičinit se o něco: Julius papež … k tomu přivedl, aby Eusebius … biskupem byl PasMuzA 388; (o osobě k své činnosti) dokázat něco: kdo by mi se chtěl posmívati, což sem předpověděl, že sem k tomu přivésti nemohl, abych každý termín řecký neb latinský v český jazyk vyložil Apat 249v

5. co provést, vykonat, uskutečnit: uzří li toho potřěbu, ež by mohl svú prací znamenité zlé staviti neb přivésti nětco dobrého ŠtítVyš 111v; nemá člověk nikoli k zlosti přivoliti, skrze níž by co dobrého mohl přivésti HusSvatokup 157v

6. co (při, provinění) k komu (soudci), na co (soud) předložit k posouzení, rozhodnutí někomu/něčemu: všecko, co sě děje, přivede buoh na súd BiblDrážď Eccl 12,14 adducet; cožkoli škodu nésti muože, k soudcóm pře obojieho přivedena bude BiblPraž Ex 22,9 (má přijíti BiblOl) perveniet

7. přivésti k paměti, rozumu co komu připomenout něco někomu: o každém jich [sv. otcích], což mi buoh ku paměti ráčil přivésti, chci sě ku vypravení snažně pokusiti OtcB 2r ad memoriam … reduxerit; posielámť VMti ceduli …, na kteréž sem popsal to, což sem najkratčeji mohl k rozomu přivésti ListářRožmb 4,117 (1449)

8. co (informaci) komu, kde (v textu) uvést, sdělit: ješto oni [duchovní] … i zde i onde z těch knih vezmúc slova i přivedú potřěbné naučenie každému podlé stavu jeho ŠtítSvátA 141v; mohlo by tuto přivedeno býti podobenstvie hada měděného pověšeného na dřevě, o němžto psáno jest v knihách Počtu v XXI. kapitole BelA 189r

9. relig. co (tvrzení) z čeho (Písma) vyvodit z něčeho, dokázat, potvrdit něčím: že každá křivá přísaha jest božieho přikázanie přestúpenie …, jakož teď jest přivedeno z Písma HusVýklB 48r

10. co (výrok) k čemu vztáhnout k něčemu, uvést do souvislosti s něčím: to [Kristův výrok] móže přivedeno býti ke třem letóm divóv Krista činěnie ComestC 309v

11. koho/co k čemu, v co (stav) ap. přivést k něčemu, uvést, dostat do něčeho: kolik podáveno panen a až do smrti hanebným skutkem přivedeno Budyš 3r; jehožto [Kristovou] mocí stvořeny jsú všecky věci, téhož slovem k lepšiemu bývají přivedeny KorMan 161r; „přivésti k životu“ koho oživit: musím umříti v hořkosti smrti za člověka a jej zase k životu přivésti HusSvátB 152v; „přivésti k konci“ co ukončit něco: chcme, aby ubrmané … pře … k konci skutečně přivedli CJM 4/1,168 (1378); „přivésti k jistotě“ co prokázat, dokázat: ani do smrti páně Mikulášovy přátelé její [žadatelky o věno] k jistotě té věci [zda věno není předmětem ručení] přivedli, než tak to v zmatku zóstalo Půh 5,51 (1480)

přivésti k ničemuž, v ni več koho v. StčS ničse 3

12. co (vyprávění) k čemu (zamýšlenému) přivést, zaměřit, stočit: což jest podobno k čemu, to všdy jako přilne k ňemu. K témuž chcu tu řěč přivésti: … Zlý sě se zlým birzo spřěže LegJidM 43

13. koho/meton. co (tělo, mysl) k čemu (činnosti ap.) přivést, přimět, přesvědčit, (násilím) přinutit: chtiec [ženy z Děvína] mě [Šárku] násilím na svój hrad vésti a k svéj zlobě mě přivésti DalC 13,24; věrný sluha boží tak by měl v obyčej tělo své i mysl přivésti k službě božie ŠtítVyš 34r; (k víře, spasení) obrátit k něčemu, na něco: svatý Simeon mnohé vlasti svú věrú skrotil jest a k vieřě křesťanské přivedl OtcB 136v inclinavit ad fidem; (k hříchu) svést: tiem [drahým rouchem] již své ženy odievají, aby mohly tiem lépe mnohé k hřiechu přivésti WaldhPost 96v

14. relig. koho k čemu (vidění) umožnit někomu zakusit něco: kto jeho [člověka] k tomu přivede, aby po sobě budúcie věci seznal? BiblDrážď Eccl 3,22 adducet; anděl, ješto toho stráži svatého Petra k tomu vidění přivedl bieše, poče jemu to viděnie vypravovati PasMuzA 639

15. koho (potomka ap.) odchovat, vychovat (kalk): ač syny přivedla [vdova] BiblDrážď 1 T 5,10 (vychovala BiblOl) educavit

16. koho v čem vzdělat: člověk v umění sa přiveden školním, v němžto v škole učieše, směl jest tejné věci k svému smyslu vykládati a jiné učiti KorPosA 118r

17. jur. co (majetek, nárok ap.) na co (majetek), kam převést na něco, vyměnit za něco: pakli by přivedli tu kopu vinničnú přijimatelé [coby dědicové vinice] na jinú kopu dědičnú ArchČ 18,336 (1464); slibuji … věno, kteréž svrchupsaná paní Machna na helfnštejnském zboží zapsáno jmá, <na> jiná zbožie a dědicstvie mé přivésti a ukázati, neb penězi hotovými zaplatiti ArchČ 16,199 (1477)