1. „k sobě“ přivolávat, vyzývat někoho k dostavení se: z milosti hříšných trpělivě čeká [Bůh], dobrotivě přivolává k sobě, mstíti nekvapí TovHád 18v

2. relig. koho k čemu (žádoucímu) přivolávat zpět k něčemu, vybízet k opětovné účasti na něčem: svú potopú umučenie božie znamenaje [Jonáš], svět ku pokání přivolává ProlBiblL 160r (Prol. 3 ad Jon) revocat; revocat přivolává VýklKruml 272v (Prol. 3 ad R: ty [Římany] odvolává apoštol v pravú a svatého Čtenie vieru BiblDrážď) – fig.: člověka k jeho počátku navracuješ [ty, poustevnické obydlí] a psancě k nebeské duostojnosti přivoláváš OtcB 102r revocas

3. koho k čemu (stavu) povolávat, ustanovovat k něčemu; dolož. jen fig.: ty nemáš žalostiti pro zámutek, jenž tě svobodna činí od milosti tělesné a k svobodě synuov božích přivolává a zachovává AnsNauč NK XVII B 6, 71r

4. bibl. koho „svědka“ s větou obsah. povolávat za svědka něčeho: svědky přivolávaji dnes nebe i zemi, že brzo zhynete z země té BiblOl Dt 4,26 (vzývám BiblPad, osvědčuji BiblPraž) testes invoco … caelum et terram (person.); svědky přivolávaji dnes nebe i zemi, že sem vyložil vám život i dobré požehnánie i kletvu BiblOl Dt 30,19 (na svědectvie beru BiblPraž) invoco (person.)

5. co (žádoucího) komu přivolávat někomu, voláním žádat pro někoho: lid přivoláváše Vratislavovi králi zdraví, čest a vítězstvie SilvKron 28r acclamante populo

6. co (jméno boží) vzývat, slovně uctívat, oslavovat: plov jako rosa promluvenie mé, jako přieval na zemi a jako krópě na trávu, nebo jmě hospodinovo přivolávaji BiblDrážď Dt 32,3 (též BiblOl, vzývati budu BiblPad) invocabo