I. s přímým objektem osobním
1. koho (i gen.) „k sobě“ přivolat, zavolat, vyzvat k dostavení se: Ježíš přivolav jednoho pacholíka malého, postaviv jeho mezi nimi [učedlníky] vecě: … KristA 61v (sr. Mt 18,2 advocans); Tiberius ciesař přikáza k sobě přivolati Veroniky VeronK 114; (vyhnaného ap.) přivolat zpět: otlúčichu [malomocnou] Marii z stanóv za sedm dní, avšak lid nehnu sě s toho miesta, až Maria by přivolána ComestC 97v revocata est
2. koho (více osob), meton. co (skupinu osob) „k sobě“ svolat, sezvat, shromáždit: přivolav [Ježíš] k sobě lidi, povědě jim: … EvVíd 9v (Mt 15,10: pozvav EvRajhr, svolav EvOl, sezvav BiblOl) convocatis ad se turbis; přivola Mojžieš všeho Israhele i povědě k němu BiblOl Dt 5,1 (povolal jest BiblPad) vocavit
3. (o autoritě) koho přěd koho/co (autoritu) předvolat někoho, přikázat někomu dostavit se; „přěd sě“ předvolat si: píše Valerius, že Archyta … když zvěděl, že dědina jeho opuštěna jest netbáním rataje lénieho, přivolav ho před se, řekl jemu: … GuallCtnostM 39r; káže je [kejklíře] král před sě přivolati a die jim: Chci, abyšte s hauptmanem … dobyli mi tej vlasti Mien CestMil 84v convocans; jur. (o úřední osobě obžalovaného) pohnat, obeslat, předvolat k soudu: jestliže by ten, jenž by tu škodu ve dne aneb v noci byl učinil, i utekl, tehdy ten jistý má přivolán býti ArchČ 15,512 (po 1358)
4. jur. (o žalobci) koho svou žalobou zažádat o něčí předvolání před soud, „pohnati“ 4: uzřie li lidé, an s tiem zbožím nečiní [poručník] dobře …, proto jej muože přivolati těch dětí matka PrávŠvábE 36r
5. koho k čemu (činnosti, aktu ap.), na co, o co přivolat, přizvat k něčemu, vybídnout k účasti na něčem: přivolal [Bůh] nebe svirchu a zemi k rozeznáňú ľuda svého ŽaltWittb 49,4 (přizval ŽaltKlem) advocabit, var. advocavit (person.); když malátný sě zčistieše, tehdy ho opět přivolachu k obecnému bydlení ComestC 87v revocabatur – jur.: náš spoluměštěnín v nemoci leže …, nás [purkmistra a konšely] na svědečstvie přivolav i připrosiv, toto rozkázanie poslednie své před námi učinil ListářPlz 1,315 (1426) – fig.: mrtvého syna nemóžeš [králi] přivolati k životu, lépeť jest, aby přivolal živého, nežli jednoho súdě ztratil by oba ComestC 159v non potes revocare ad vitam
6. relig. (o Bohu ap.) koho k čemu (věčnému životu ap.) povolat, vyvolit: Jeronýma z rúcha shnilého a smrtedlného tohoto těla hubeného vyvlek [Bůh], odplatú věčné nesmrtelnosti okrásliv, k příbytku nebeskému jest přivolán JeronM 5r ad coeleste atrium evocavit; smrt v tomto těle … na svatém kříži jsi přijal [Kriste], … všecko lidské pokolenie … prolitím krve tvé drahé za mě k životu věčnému aby přivolal JeronM 28v revocares
7. koho k čemu (úkolu, stavu) povolat, ustanovit k něčemu, pověřit něčím: v túž mieru římský sbor přivola mnohé k straně samosti, jako patriarchy, arcibiskupy, biskupy, arcidiákony etc., ješto většie a menšie hřiechy súdie ComestC 66r vocavit ad partem sollicitudinis; na tom zjevna jest milost božská, že z takových běhóv přivolal Matúše k stavu apoštolském LyraMat 8r revocavit
8. bibl. koho proti komu povolat k dosvědčení něčí viny: shromažďte ke mně [Mojžíšovi] větčie rodu všěcky z vašeho pokolenie i mistry … a přivolám proti nim nebesa i zemi BiblOl Dt 31,28 (též BiblLit, vzovu EvOl, osvědčímť BiblPraž) invocabo contra eos caelum et terram (person.)
9. koho k čemu (činnosti) přimět, podnítit: nezapomínaj, kterak si k hněvu přivolal hospodina boha tvého na púšti BiblOl Dt 9,7 (popudil BiblPad, popúzel BiblPraž) ad iracundiam provocaveris Dominum; chtě [Bůh] srdce naše k svému milování zbuditi a přivolati AnsNauč 72v