přiznávati, -aju, -á ipf.
k přiznati
1. s větou obsah. přiznávat, prohlašovat, vypovídat něco, zvl. veřejně: confitentur přiznávají VýklKruml 98r (Job 15,18: múdří sě přiznávají BiblOl, vyznávají BiblPad); já také k tomu tiemto listem přiznávám, že se k JKMti ve všech věcech míti chci, a slibuji tiemto listem ArchČ 18,12 (1498); (o svědku) dosvědčovat něco: tak všickni kněžie … klnú každého hřiešníka … a všichni světí v nebesiech přiznávají, že ta kletba jest pravá HusPostH 93v
2. co (vinu) přiznávat něco, doznávat se k něčemu: shřěšil sem, hospodine, a nepravost mú přijímaji neb přiznávaji BiblOl Manass 12 (též BiblLit, poznávám BiblPad) agnosco
K 1: v dokladu z VýklKruml nelze vyloučit elipsu sě
Sr. StčS poznávati 12