1. k čemu, s větou obsah. komu, přěd kým vyjadřovat se o něčem, vyznávat něco, zvl. veřejně: přiznávaji sě dnes před hospodinem bohem tvým, že sem všel v zemi, za nižto jest přisáhl otcóm našim, aby ji dal nám BiblOl Dt 26,3 (vyznávám BiblPad) profiteor; já, Mikeš, … přiznávám sě před vámi, jakož mi jest plat všel ve dsky …, dávám ten plat kostelu ArchČ 6,15 (1407)

2. k komu/čemu ap., s větou obsah. přiznávat se, přihlašovat se, veřejně projevovat svou přináležitost k někomu/něčemu n. podřízenost někomu/něčemu: k této cierkvi tak svaté a tak obecné se přiznáváme KorMan 17r; k němu se všichni přiznáváme a jej za dědičného pána máme HynBoj 14v –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bibl.: každý platě úrok s hlavy své přiznáváše sě, že jest poddán ciesařství římskému ComestC 355r profitebatur

3. jur. k čemu přihlašovat se k něčemu, veřejně projevovat svůj souhlas s něčím, potvrzovat něco: jakož apoštol die, že nyní zostávají ty tři věci: víra, láska a naděje, … a my se k tomu přiznáváme a toho následujem, žádajíce účastni býti všech křesťanuov AktaBratr 1,19v; Jan … z Ústie přiznává se vedlé táborských ku příměří jejich s p. Oldřichem z Rosenberka ArchČ 3,522 (1439)

4. k čemu (svému, právnímu aktu), v čem, s větou obsah. přihlašovat se k něčemu (coby původce), potvrzovat, uznávat svou odpovědnost za něco: pan Hynče se přiznává k svému listu a má jej plniti Půh 2,140 (1409); své … pečeti … přivěsili smy k tomuto listu, k nimž se dobrovolně přiznávámy ArchČ 9,251 (1423); k čemu (vině) přiznávat se, doznávat se: bojím sě toho učiniti, abych nebyl lhářem přěd tváří boží učiněn, přiznávaje sě k těm bludóm, jichž sem nikdy nedržal ani kázal MladHusC 134v

5. bibl. komu (Bohu) chválit, velebit někoho, vzdávat chválu někomu: přiznávaji sě tobě, otče, hospodine nebě i země, že jsi to zatajil přěd smyslnými i múdrými BiblDrážď L 10,21 (vyznávaji sě BiblOl, chválím tě BiblLit) confiteor (kalk)