1. co přiznat, prohlásit, vypovědět, zvl. veřejně: kteříž [páni, rytíři a města] by chtěli zuostati [při smlouvách], ti aby listy svými otevřenými pod pečetmi k tomu zjednanými přiznali a ti k těmto smlúvám aby přijati byli ArchČ 4,478 (1474); jur. (o svědku) dosvědčit: v tom já se … dobře v pravdě pamatuji … a … to buohdá přiznati chci ústně a osobně ArchČ 15,21 (1477)

2. koho přiznat se k někomu, veřejně projevit svou přináležitost k někomu n. podřízenost někomu: každý, kto mě [Ježíše] přizná přěd lidmi, já jeho přiznám přěd mým otcem BiblDrážď Mt 10,32 (vyzná …, vyznám BiblOl) confitebitur …, confitebor; kto mě [Ježíše] přizná i slova má ponese přěd tiemto porozením cizoložným, toho syn člověčí přizná, když příde s anděly BiblDrážď Mc 8,38 (vyzná …, vyzná BiblOl) confusus fuerit …, confundetur, var. confessus fuerit …, confitebitur

3. koho kým uznat, prohlásit za někoho: syna [nemilované ženy] přizná (neprzyzna rkp.) prvorozencem i dá jemu ze všeho, což má, dva diely BiblOl Dt 21,17 (vyzná vel přizná býti VýklKruml) agnoscet

4. jur. co (nárok) komu přiznat, potvrdit: přizná li který man jinému pánu své manství nežli tomu, od něhož je má …, pakli je on obdrží ten pán, jemuž je on [man] přiznal, tehdy je on také obdržal PrávŠvábE 87r