1. k čemu, s větou obsah. komu, přěd kým vyjádřit se o něčem, přiznat, vypovědět něco, zvl. veřejně: tehdy sě jim [lživým prorokům] přiznám [já, Kristus] řka: Nikda neznal jsem vás, odstupte ote mne všickni, ješto plodíte hřiech BiblDrážď Mt 7,23 (vyznám BiblOl) confitebor; vstúpiv před nás do plné rady, … zapsal jest …, jako by se právě u desk zemských před úředníky pražskými přiznal, … manželce své … puol druhého sta kop gr. pr. ArchČ 28,25 (1425)
2. k komu/čemu přiznat se, přihlásit se, veřejně projevit svou přináležitost k někomu/něčemu n. podřízenost někomu/něčemu: v žalmu padesátém devátém naučenie se nám dává, abychom opustiece diábla i přiznali se k Kristu králi BiblPraž 284v; krále Vladislava za krále dědičného vyznávati [má každá země] … a k Koruně české se přiznati ArchČ 4,487 (1478); bibl. bez předm. ohlásit se: šel jest také i Josef od Galilee …, aby se také ukázal nebo přiznal s Marijí, sobě oddanú ženú břichatú EvPraž 2r (L 2,5: aby sě pokázal EvSeit, chtě sě osvědčiti BiblDrážď) ut profiteretur
3. k čemu (názoru, stanovisku ap.), s větou obsah. přiznat se, přihlásit se k něčemu, veřejně projevit svůj souhlas s něčím: že sě nechceš [Lucifere] k tomu přiznati, že od boha čest i krásu máš MastDrk 8; toliko hlasem přiznati se k víře pána Krista i ke všem věcem, kteréž příležie k křesťanskému životu …, to jest snadné a lehké …, ale … skutky dokazovati …, to jest věc odporná AktaBratr 1,91r
4. k čemu (činnosti, práv. aktu, závazku ap.), v čem, s větou obsah. přihlásit se k něčemu (coby původce), potvrdit, uznat svou odpovědnost za něco: žalobník túžil bieše na obžalovaného, že listu udělaného na dluhy, kteréž jemu bieše zaplatil, odepřel jest jemu navrátiti, a obžalovaný přiznav se k záplatě dluhuov PrávJihlA 147v; Johanka, jejiežto jménem Litvín učinil odpor, se k odporu nepřiznala aniž stála DeskyDvor 4,1214 (1473); (k vině ap.) přiznat se, doznat se: diábel že vždy sě u vině nechce přiznati HusVýklB 41v
5. za koho zaručit se: ti [zájemci o příměří z katolické strany] mají v toto příměřie [s husitskou stranou] přijati býti, když nám urozený pán Oldřich z Rosemberka, Vilém z Potenštejna a Jan z Risemburka … za ně se přiznají ArchČ 3,247 (1424)