pastýřový, pastýřěvý adj.; k pastýř(óv)
1. (ve funkci gen.) pastýřů; [o náležitosti] pastýřský: stanové paſtirzowy ŽaltWittb 88b (Is 38,12: paſtyrzyewee Pror, paſtyṙowe BiblLit, pastýřóv ~Ol, pastuch ŽaltKlem, pastuší ~Pod) pastorum; hlas volánie paſtirzieweeho BiblDrážď Jr 25,36 (paſtyrzoweho Pror, pastýřského BiblLit, pastýřóv ~Pad); byl [Jábel] otec přěbývajících v staniech i také paſtyrziewy BiblOl Gn 4,20 (pastýřóv ~Pad)
2. pastýřský, vlastní duchovnímu pastýři: u mém [sv. Řehoře] těžkém paſtyrzowem stavu PasMuzA 162; jemužto [sv. Petrovi]…všeho kostela péčě paſtyrzowa jest poručena Aug 10b; biskup má úřad paſtirzowi i má mieti otiepku kvietie pod svú paždí, aby po něm běžali čijíc tu vóni ŠtítBrigP 72b pastoris
Sr. pastýřský