pastýřský adj.; k pastýř
1. (ve funkci gen.) pastýřů; [o náležitosti] pastýřský, pastevecký: muž ejiptský zprostil nás z rukú paſtirzſkych BiblOl Ex 2,19 (pastýřóv ~Pad) pastorum; vedlé stanóv paſtyrzſkych VýklŠal 27b; v mošnu paſtyṙſku BiblPad 1 Rg 17,40 (v. pastevný 4); agolus…est baculus pastoralis Paſtyrzſka palice, huol VodňLact A8b. – Sr. pastýří, pastevný 4
2. pastýřský, vlastní n. náležející duchovnímu pastýři (správci): jakž ouřad náš [arcibiskupa Zbyňka] pastýřský k tomu vede ArchČ 28,303 (1405); oznamuje [apoštol Jan] milost paſtyrzku (m. -rzſku) k stádu Kristovu ChelčJan 47a; o rotách farářských mnohých, ješto na místech paſtyrzſkych stojí ChelčSíť 186b; méno paſtyrzſke RokJanK 166a ║ jiní [kacíři] paſtyrzſkym během napomenuti jsúc…i nechtěli poznati boha světlosti MajCarA 4 pastorali církevním (?); poddaných viny mstí [„vykupitel“] skrze pastýře, ale paſtyrzſkych zlostí sám pomstí HusSvatokup 117b duchovních pastýřů
Sr. pastýřový, pastuší
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pastýrský, pastýřský adj. pastýřský, pastýřův; vztahující se k duchovnímu pastýři: pro tělesný požitek přijímají úřad pastýrský
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.