pečujúcí, -ieho m.; k pečovati 2
pečující osoba: některá péče jest v hospodářství potřebném; ta nemuož ovšem tresktána býti, dokud potřebnosti pecžugiczy obmýšlé. Ale když skrze pilnosti pečlivé svědomí poškvrňuje, tehdy škodí ChelčPost 277b
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pečujúcí adj. nutný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.